Simultánní diagnostiku má smysl provádět proto, že jako jediná dokáže ukázat souvislosti mezi jednotlivými složkami sportovního výkonu, které při odděleném testování zůstávají skryté. Pokud trenér sleduje zvlášť jen fyziologické ukazatele (např. tep, VO₂max) nebo jen biomechanické parametry (síla záběru, rychlost lodi), uniká mu, jak tyto faktory dohromady ovlivňují výkon sportovce v reálných podmínkách. Při simultánním měření dostáváme komplexní obraz – vidíme například, jak efektivně sportovec využívá spotřebovaný kyslík k pohybu lodě, jak zapojení svalů koresponduje s technikou záběru a jak se to vše odráží v rychlosti či ekonomice pohybu. Díky tomu lze přesněji odhalit limity výkonu, lépe cílit tréninkový proces a efektivněji ladit formu na vrcholné soutěže.

Podle časového a účelového měření rozlišujeme dva základní typy diagnostiky: stavovou a procesní. Stavová diagnostika je jednorázová, poskytuje komplexní popis aktuálního stavu sportovce v daném okamžiku. Slouží k odhalení limitů výkonnosti, zhodnocení silných a slabých stránek a k určení výchozího bodu pro plánování tréninku. Do vysoké míry umožňuje posoudit i dosavadní trénink. Procesní diagnostika je opakována v čase v dopředu známých intervalech, a kromě posouzení vývoje sportovce slouží k vyhodnocení vlivu tréninku na stav trénovanosti. Simultánní diagnostika umožňuje oba typy – můžeme tedy sledovat jak stav specifické trénovanosti, tak i efekt nastaveného tréninkového procesu na trénovanost.

Prostřednictvím komplexní simultánní diagnostiky odhalujeme fyziologické, resp. kondiční a biomechanické, resp. technické limitace výkonu v souvislostech.

Obecně potřebujeme otestovat dostatečně vysoké množství sportovců napříč věkovými, výkonnostními i lodními kategoriemi. Pro adekvátní vyhodnocení testování je klíčová znalost norem, tedy průměrných hodnot různých věkových a výkonnostních skupin i lodních kategorií. Normativní podklady umožnují stanovit spodní limity a optimální hodnoty výkonových parametrů pro jednotlivé disciplíny a kategorie. Ty pak slouží trenérům jako srovnávací rámec (co je „podprůměr“, „optimální“, „špičkové“) a pomáhají odhalit rezervy u konkrétního sportovce. Normativní podklady představují soubor referenčních hodnot získaných z testování dostatečně velkého a reprezentativního vzorku sportovců různých věkových a výkonnostních kategorií. Jejich význam spočívá v tom, že umožňují objektivní porovnání výsledků jednotlivce s odpovídající populací – tedy zjistit, zda daný sportovec dosahuje průměrné, nadprůměrné nebo naopak podprůměrné úrovně výkonových parametrů. Bez těchto podkladů by nebylo možné test správně interpretovat, protože by chyběl rámec, který určuje, co je v daném věku a kategorii „normální“ a co už představuje výjimečný výkon. Normativní data tak zajišťují adekvátnost vyhodnocení testu, poskytují trenérům konkrétní srovnávací limity a pomáhají odhalit rezervy i silné stránky sportovce. Každý test lze považovat za kvalitní pouze tehdy, je-li zajištěna jeho spolehlivost, reliability, validita a podloženost normami. Výpovědní kvalita Komplexní simultánní diagnostiky se bude zvyšovat v čase společně s množstvím otestovaných sportovců. Čím širší celkový soubor otestovaných, tím kvalitnější výpovědní hodnota diagnostiky pro každého dalšího testovaného.

V každé disciplíně a kategorii potřebujeme testovat ty nejlepší. Otestování výjimečných jedinců v každé kategorii je důležité proto, že právě oni nastavují referenční maximum, tedy hranici toho, co je v daném věku a disciplíně možné dosáhnout. Tyto špičkové výkony slouží jako modelové příklady pro trenéry i ostatní sportovce – ukazují optimální průběh biomechanických a fyziologických parametrů, odhalují klíčové faktory úspěchu a pomáhají definovat horní limity normativních tabulek. Bez zapojení výjimečných sportovců by testy poskytovaly jen průměrný obraz výkonnosti a chyběla by možnost porovnání se skutečně elitní úrovní. Zároveň umožňují sledovat, čím se nejlepší liší od průměru, což poskytuje cenné podklady pro cílený tréninkový proces a predikci potenciálu ostatních závodníků.

To vše umožní trenérům a sportovcům cíleně směřovat trénink k hodnotám, které odpovídají světové špičce, a zároveň identifikovat odchylky nebo rezervy ještě v raných fázích sportovní přípravy. Pokud trenéři vědí, jak vypadají fyziologické, biomechanické a kineziologické ukazatele elitních sportovců, mohou tyto vzory implementovat do přípravy širšího reprezentačního výběru. Tím se vytváří konkurenční výhoda na mezinárodní scéně, protože Česká republika nebude pouze reagovat na zahraniční trendy, ale bude schopna sama generovat a aplikovat vědecky podložené tréninkové standardy vycházející z vlastních dat.